Čtvrtek 14.12.2017

Bazilika sv. Jakuba

Historie kostela sv. Jakuba Většího

Kostel svatého Jakuba Většího (též Staršího) a klášter minoritů se rozkládá proti východu z Ungeltu v ulici Malé Štupartské a Jakubské. Kostel byl založen Václavem I. v roce 1232, a to zřejmě v souvislosti se zřízením Starého Města pražského. Jeho stavba mohla souviset též s tím, že se v roce 1212 dostaly do Čech kromě dalších i ostatky svatého Jakuba.

Dnešní chrám je však z doby pozdější. V roce 1319 začal Jan Lucemburský stavět protáhlou bazilikální trojlodní stavbu s dlouhým a vysokým kněžištěm a se dvěma průčelními věžemi. Jedná se o třetí nejdelší chrámovou stavbu v Praze. Tento gotický chrám dokončil až Karel IV. v roce 1374. Vrchol klenby tehdy dosahoval snad 30 m a po kostele sv. Víta a Panny Marie Sněžné byl nejdelším chrámem v Praze. Býval místem slavnostních obřadů při pohřbech panovníků. V roce 1378 zde bylo například vystaveno na nádherném katafalku obklopeném pěti stovkami svící tělo Karla IV. a v roce 1577 zde byl dočasně pohřben císař Maxmilián II.

Po požáru roku 1689 byla provedena architektem Janem Šimonem Pánkem barokní úprava, která byla stavebně dokončena roku 1702 a v interiéru byla dovršena až v letech 1736 - 39. Tato úprava zbavila vnějšek kostela gotických tvarů, ale jeho původní půdorys stále připomíná poklasickou gotiku 1. poloviny 14. století.

Kostel je mohutnou trojlodní bazilikou s presbyteriem a barokním chórem a s věží na jihozápadě. Výzdoba průčelí je dílem padovského rodáka Ottavia Mosta, který přišel do Prahy ze Salzburgu a v Praze posléze i zemřel. Vytvořil tři štukové reliéfy nad portály: sv. František z Assisi, sv. Jakub a sv. Antonín Paduánský. Vnitřek chrámu působí po restauraci z roku 1941 impozantně. Vysoký dlouhý prostor prozrazující původní gotickou dispozici s protáhlým kněžištěm a nad bočními loděmi barokními tribunami, je členěn pilastry z umělého mramoru vytvořené K. Schartzmannem a zdobené štukaturami A. Bolly. Na klenbě hlavní lodi je zdoben nástropními malbami ze života P. Marie a Oslavením Nejsvětější Trojice od F. Vogeta z roku 1736. V roce 1881 byly přemalovány F. Duchoslavem.

Nejstarší sochařskou prací v kostele je pozdně gotická polychromovaná socha Piety z doby kolem r. 1500 na hlavním oltáři, která byla zachráněna při požáru chrámu roku 1689. Obraz patrona chrámu na hlavním oltáři Umučení sv. Jakuba namaloval Václav Vavřinec Reiner. Umělecky nejcennější je překrásný vrcholně barokní náhrobek nejvyššího českého kancléře Jana Václava Vratislava z Mitrovic z let 1714 - 16 podle návrhu vídeňského architekta J. B. Fischera z Ehrlachu. Náhrobek je u levé boční lodi, zdobený sochami Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Kostel sv. Jakuba má třetí největší soubor obrazů Petra Brandla (po kostele Panny Marie Vítězné a kostele sv. Markéty v Břevnově). Jsou to čtyři obrazy na těchto oltářích: oltář Všech svatých, sv. Václava, Nanebevstoupení Panny Marie a oltář sv. Josefa. Obrazy jsou z prvního dvacetiletí 18. století. Další významné obrazy jsou: Útěk do Egypta (autor Škrétův žák Jan Jiří Heinsch) a Svatý Florián (autor Brandlův současník Michal Václav Halwach).

V kapli pod severozápadní věží (nedostavěnou) je na stěně deska, z roku 1615 k uctění cechu řezníků, kteří podvakrát - r. 1420 a za vpádu Pasovských r. 1611, zachránili kostel před zpustošením.

Na kruchtě se nacházejí varhany z roku 1705. Chrám sv. Jakuba je v současnosti též proslavený jako koncertní prostora, kde se pořádají varhanní koncerty.

Ke kostelu sv. Jakuba se váží různé pověsti: soška Panny Marie na hlavním oltáři bývala považována za zázračnou. Proto byla uctívána a ověšována dary. Jednou se zloděj nechal zamknout v kostele, aby dary mohl ukrást. Když chtěl vzít šňůru s dukáty, ruka sochy ho pevně uchopila a držela až do rána, kdy byl nalezen na místě činu. Představený kláštera se ptal sochy, zda mu má být ruka useknuta. Na tuto otázku socha ihned ruku uvolnila a skutečně mu pak byla useknuta a dodnes zčernalá visí na řetízku v kostele. Zloděj byl žalářován a pak si vyprosil, aby směl v klášteře sloužit jako nejnižší služebník.

Další pověst se váže k Vratislavu Václavu z Mitrovic. Tomu se zdálo, že ve snu umřel a opět obživnul. Proto si vymínil, aby mu po smrti bylo srdce probodnuto jehlou. To však lazebník, který ho miloval, nedokázal. Když hraběte pochovávali, byl však jen zdánlivě mrtev a v hrobce skutečně obživnul. Marně víkem rakve tloukl do náhrobního kamene. Když se to dozvěděli mniši a náhrobní kámen odstranili, našli vedle rakve ležet mrtvé tělo hraběte s tváří, v níž se zračila hrůza.

Dne 20. března 1974 propůjčil papež Pavel VI. staroměstskému chrámu svatého Jakuba Většího (též Staršího) jako druhému čestný titul Bazilika menší.

Vydáno:20.11.2011 Zobrazeno:30180